Kongres Europassion 2013 v rakouském městečku Erl
4. června 2013, M. Kutlák
Konference delegátů pašijových společností v počtu 190 zúčastněných z 13 evropských zemí a z 39 míst, se konala od pátku 31. května do neděle 2. června 2013. Místem konference byl zvolen rakouský Erl, městečko v údolí řeky Inn, které čítá 1 450 obyvatel. Společnost pro zachování Hořických pašijových her delegovala na setkání čtyři zástupce: Mgr. Jiřího Pokorného, Věru Kolouchovou, Zuzanu Moravcovou a Miroslava Kutláka.
Program konference byl v pátek zahájen slavnostním přivítáním. V sobotu dopoledne se delegáti přemístili autobusem a následně zubatkou na nejvyšší horu Wendelstein (1 838 m n. m.) ve východní části bavorských Alp. Sobotní program poté pokračoval pašijovým představením a v neděli jej zakončila společná návštěva nového operního divadla a mše svatá.
Konferenci zahájil generální sekretář Europassionu Josef Lang. Po přivítání přítomných delegátů představil a přivítal divadelního vědce, dramatika a herce Ekkeharda Schönwieseho a také členy výboru organizace Europassion. Poté jsme minutou ticha uctili památku pana Roberta Semana, čestného předsedy pašijových her v obci Sömmersdorf (Německo). Dále bylo v rámci programu konference předloženo účetním panem Lexem Houbou vyúčtování, kde mimo jiné byla i položka 600 Eur, kterou organizace Europassion podpořila účast hořických delegátů. Následně pan Ekkehard Schönwiese pronesl proslov na téma „Setkání v lásce“ a program dále pokračoval prezentací všech zúčastněných společností.
Další den jsme shlédli pašijové představení, které se odehrálo v divadle postaveném v roce 1959 pro 1 500 diváků. Pašijové divadlo je jednou z dominant Erlu a v den kongresu bylo právě výročí 400 let pašijových her. Každých šest let se 600 herců intenzivně připravuje více jak sedm měsíců na představení. Samotné představení bylo famózní a nedalo divákovi vůbec vydechnout. Moderní podání, zpracování a dle mého názoru lehce filmové scény nás úplně pohltily. Nedá se říct, co bylo lepší, zda světelné nebo zvukové efekty. Byl to opravdu nezapomenutelný zážitek. Po představení na nás venku čekala pořádná bouřka, jako by to mělo být pokračování představení. Nedalo se přejít ani na hotel. Všude bylo vidět blikající majáky a hasiči už čerpali vodu ze sklepů. Naštěstí nás přátelé ze společnosti passionsspiele Sömmersdorf vzali autem, neboť na představení jsme dorazili pěšky.
V neděli byla na programu návštěva nového operního divadla, které je nedaleko divadla pašijového. Následovala mše svatá, která byla rovněž velkým nezapomenutelným zážitkem. Pro velkou účast se mše konala v divadle pašijí. Při odjezdu jsme si všichni přáli se do Erlu ještě jednou v životě podívat. Zakoupením DVD pašijových her v Erlu jsme aspoň část z krásných zážitků zde načerpaných odvezli domů.
Díky stále trvající silné nepřízni počasí pro nás byla cesta do domoviny (zdolávaná někdy i po jednom metru) dlouho živou vzpomínkou. Průtrže mračen a zaplavená dálnice nás donutily měnit trasu dle možností. Jednu chvíli jsme jeli i po cyklostezce, kde se proti nám řítily strakaté rohaté krávy. Nekonečná cesta z rakouského Erlu přes Německo do Hořic trvala téměř deset hodin.
Inscenace pašijových her v Erlu pohledem režiséra Jiřího Pokorného
červen 2013, Jiří Pokorný
Očekávání ohledně pašijových her bylo mnohokrát překonáno. Skvělá organizace se vším všudy od přivítání, prvních informací, ubytování, společného setkání všech zúčastněných se starostou a dalšími zastupiteli obce. Erl je menší městečko - vesnice, které má dlouholetou tradici pašijových her (první zmínka je z roku 1613). Vstupenka na pašijové představení stojí v průměru 25 Eur a hrají kolem 35 vyprodaných představení.
Budova, kde se pořádají představení, je sama o sobě impozantní, obrovská, na první pohled strohá, betonová, připomínající obrovský bunkr. Hlediště je prostorově rozdělené schodištěm do tří bloků po pěti stech místech (která byla všechna obsazena) s elevací tak, že z každého místa bylo velmi dobře vidět. Obrovské jeviště, kde se v jednu chvíli shromáždilo a hrálo až šest set třicet herců, včetně hrajícího orchestru, je technicky perfektně zvukově a světelně vybavené, včetně laserové projekce. Celá jevištní plocha je hydraulicky ovládána a lze vytvořit hrací prostory v různých výškách, tomu pomáhají i jevištní tahy, na kterých jsou např. zavěšeny obrovské prstence, které při poslední večeři páně se postupně snáší tak, že Ježíš zůstává uprostřed prvního, apoštolové druhého prstence a k nim přichází po širokých schodištích mezi lidmi všichni účinkující všech věkových kategorií, dobově i současně kostýmovaní, aby přijali i oni tělo a krev. Zkrátka nezapomenutelná inscenace s nádherným současným vyzněním, kdy na závěr vpředu na jevišti matka drží v náručí tělo Ježíše a vzadu mezi děti přichází a s nimi jde dopředu k lidem "nový" Ježíš v současném moderním bílém kostýmu.
Před představením, které jsme shlédli, byli přivítáni hosté m.j. římskokatolický salcburský biskup, političtí rakouští představitelé, starosta Erlu a všichni zástupci Europassionu z celé Evropy. Byl jsem hrdý na to, že patřím mezi hořické zástupce. Hořice mají v rámci Europassionu významné postavení. Na každém oficiálním jednání je např. na čestném místě umístěna dřevěná plastika, symbolizující společenství, kterou vytvořil jeden z hořických "Ježíšů", tragicky zemřelý František Hladký.