Vítejte!

Hořické pašijové hry... příběh vyprávějící o posledních dnech Ježíše Krista obsahuje: Poslední večeři s učedníky Krista, Rozjímání v zahradě Getsemanské, Zajetí a Soud u Velké Rady, Soud u krále Herodese a Piláta Pontského, Odsouzení a Křížovou cestu, ukončenou Ukřižováním Ježíše Krista. V představení, které se hraje za každého počasí před krytým hledištěm, účinkuje přes 80 osob. Délka představení je cca 1,30 hodin.

Do hlediště je bezbarierový přístup, k dispozici je parkoviště, toalety, občerstvení a celé představení je tlumočeno do znakové řeči!

 

 

 

Pašije byly a jsou pro Hořice jistým fenoménem. Jejich počátky se některými odborníky kladou až do středověku, byť přímé doklady k tomu chybí anebo jsou přinejmenším sporné. Historicky doloženy jsou v roce 1816 textem podle Gröllhesla. Ty byly sehrány v 11ti letech. Tyto prvotní počátky byly prostým vyjádřením lidové slovesnosti a hluboké zbožnosti při jednoduchém ochotnickém podání. Z těchto skromných počátků pak vzešly zásluhou profesora J. J. Ammanna výpravné velkolepé Pašijové hry, které byly rok poté upraveny proboštem Lanfsteinerem. Pro tyto hry byla Böhmerwaldem ČB a za svépomoci místních občanů postavena divadelní budova o kapacitě 1500 a později 2000 diváků, na jejím jevišti účinkovalo na 300 osob. Svým způsobem docházelo k jisté profesionalizaci a komercializaci. Premiéra byla 25. 6. 1893. Do I. světové války sehrálo v 11ti ročnících, do II. světové války pak v 5ti ročnících. Byly i filmovány americkými filmaři (1897). V roce 1936 se hrály naposledy. Léta II. světové války se dotkla i osudů budovy divadla. Probíhaly tam společenské zábavy a posléze sloužila jako armádní výstrojní sklad.

Po II. světové válce se čeští novodosídlenci rozhodli sehrát pašije česky a ujali se příprav. Z provedené sbírky zajistili nejnutnější technické úpravy a pod vedením p. Straky a p. Vitešníka začali nacvičovat. Pracovalo se s českým překladem Landsteinerova textu. České pašije byly sehrány v letech 1947 a 1948. Po Únoru již nebyl zájem státních a stranických představitelů, aby se hra s náboženskou tématikou nadále uváděla. Hrát se nesmělo a objekt divadla byl využíván jako ovčín, později devastován a v konečné fázi byl demolován stejně jako i objekt nedalekého kostelíka. Tradice pašijí byla odsouzena k zapomenutí a jen občas bylo nenápadně zmíněno, ze se tu pašije hrávaly a že se to i filmovalo. O tato připomenutí se zasloužil zejména místní kronikář p. Šimeček.

V rámci polistopadové euforie, zazněly v duchu pořekadla " o chutnajícím zakazovaném ovoci " připomínky, že by bylo vhodné a slušné zabývat se otázkou pašijí. Starosta ing. Čunát inicioval svolání valné hromady a aby se ustavila Společnost pro obnovu tradic pašijových her s názvem Pašije. Stalo se tak 27. 12. 1990. Kladla si za cíl soustředit materiály, týkající se pašijí se záměrem uspořádat výstavku, případně navštívit zahraniční představení pašijí, navázat zahraniční styky. Jen ve skrytu duše jsme si v tichosti říkali jak by bylo pěkné si pašije zahrát. Ale neměli jsme nic. Budova zdemolována, kostýmy zmizely v neznámu, stejně tak kulisy. A hlavně - soubor s nejméně 20 muži a taky nejraději nový text. Původní verze v němčině trvala něco přes pět hodin.

Textové předlohy se nám sešly dvě. ( p. Berka z ČB a p. dr. Pecka ). Po konzultacích byla vybrána předloha p. Pecky, k níž později složil doprovodnou hudbu p. Jaroslav Krček. K zásadní věci došlo, když se nám po přečtení novinového článku přihlásil režisér - p. Bašta. ( toho času intendant JČ divadla ). Jeho nabídka nás velmi potěšila. Dokázal svou přirozenou autoritou a laskavostí vytěžit z našeho 60ti členného souboru maximum možného. Textovou předlohu dr. Pecky částečně seškrtal, aniž by jí ubral na poetičnosti. Prospěl tak dějovému spádu. V uspořádání scény spolupracoval se svým švagrem arch. Dvořákem. Od roku 1992 jsme nacvičovali v kulturním domě.

Naše plány na realizaci představení se začaly konkretizovat a představovaly finanční nároky. V naději a očekávání podpory ze strany Ministerstva kultury se rozhodlo obecní zastupitelstvo spolu s všeobecně prospěšnou společností Pašije, založit Nadaci Hořické pašije. Zpracovali jsme k tomu náležité podklady a 29. 9. 1992 byla Nadace Hořické pašije zaregistrována jako právnická osoba. Bohužel jsme se z tohoto titulu nějaké finanční podpory nedočkali. Podle novely zákona o nadacích byla 12. 2 1999 pod původním IČO registrována Nadace Hořické pašije s upravenými stanovami, požadovaným majetkem ( proto obec obdarovala nadaci pozemkem ) a jejím jediným zakladatelem bylo obecní zastupitelstvo.

Na jaře 1993 nám Musica Bohemica pod taktovkou p. Krčka nahrála jím složenou hudbu. Tato nahrávka nám slouží dosud. Sl. Strašrybková navrhla a se ženami ze souboru ušila kostýmy. Potřebný materiál vybrali s p. starostou Čunátem za příznivou cenu v píseckém Jitexu. Starosta Čunát byl duší příprav, v jejichž rámci se muselo vše stihnout ve třech měsících: terénní práce ( včetně odvodnění ), zabudování jednoduchých lavic ( 512 míst ) jevištní palisády, stoly, židle a kříže na jeviště, konstrukci pro zastřešení hlediště, pořídit plachty, stavební úpravy šaten a hygienické zařízení, přívod vody, kanalizaci, posílení elektrické přípojky, přístupovou komunikaci, tisk plakátů, vstupenek, propagace v médiích. Do plánovaného termínu premiéry 26. 6. 1993 ( to je přesně 100 let a 1 den po premiéře Ammannových pašijí ) i instalovat pomník na náměstí.

Všechny úkoly se dařilo plnit. Ale dva týdny před premiérou všechny vyděsil " rejža " když prohlásil, že s takto nedokonale secvičenou hrou nelze před diváky předstoupit, že se musí premiéra odložit a že si nechce kazit své jméno. Dodnes není známo jak vážně to bylo míněno, ale zůstává faktem, že tento apel zmobilizoval úsilí souboru a při zkouškách se " zabralo naplno ". Nakonec se premiéra neodložila. A v plánovaném termínu proběhlo vše dle plánu: Dopoledne byl odhalen pomník " všem, kdo se o Pašije zasloužili ", následovala slavnostní mše celebrovaná generálním vikářem Dvořákem, po ní byla slavnostně otevřena výstava na faře. Odpoledne bylo slavnostní prémiové představení Pašijí. To bylo úspěšné a doznalo značného ohlasu jak na místě, tak i v mediích. Řada diváků byla představením dojata. V sezoně 1993 jsme sehráli celkem 9 představení za účasti 1826 platících diváků. Lze říci, že první rok byl úspěšný, v souboru zavládla družná atmosféra a ze skromných podmínek tak vznikl základ nové tradice.

Dle svých možností jsme vysílali své zástupce na setkání pašijových společností ( španělská Cervera, belgická Ligny, Nancy, Tegelen, Mendrisio ) na setkání v tyrolském Thirsee byla vyznamenána pí. Hotová " Zlatým křížem Europassionu " za rozvíjení styků se zahraničím. Každoročně jsme v létě uváděli pět až 10 pašijových představení. Návštěvnost se postupně snižovala. Proto jsme od roku 1999 začali hrát i večerní představení. Zpočátku s loučemi a ohni, později jsme je doplnili elektrickým osvětlením.

V soutěži občanských kulturně-společenských aktivit " Místa v srdci " jsme byli za rok 1996 vyhodnoceni na 1. místě a obdrželi jsme odměnu ve výši 100 000 Kč. Ocenění bylo předáváno na Pražském hradě. Po úmrtí režiséra Bašty v roce 1998 se ujal režie herec JČ divadla p. Šesták. Ten se však pro zaneprázdnění nemohl již tolik věnovat zkouškám, často zkoušky vedl předseda správní rady nadace p. Bublík, jehož zásluhy nelze nevzpomenout, neboť se obětavě zhostil technicko-organizačních záležitostí. Plnil je plných 10 let - až do roku 2003, kdy se vzdal členství ve správní rade nadace a odstoupil z funkce jejího předsedy. V roce 2003, fakticky zanikla nadace ( byť dodnes ještě nebyla z registru oficiálně vymazána ). Pozemky, jimiž byla nadace obecním zastupitelstvem obdarována se převedly zpět do vlastnictví původnímu majiteli - obci Hořice na Šumavě. Inventář nadace rovněž přešel na zřizovatele. 

Po zániku Nadace zazněly spontánně hlasy pro zachování naší tradice. P. Kučera iniciativně svolal schůzku souboru, aby se v této věci jednalo. Ustanovena byla " Společnost pro zachování Hořických pašijových her " ( prosinec 2002 ) a do jejího čela zvolen p. Vítězslav Kučera. Společnost pokračuje v tradici a pašijové hry uvádí každým rokem dál. V roce 2004 byla navázána partnerská spolupráce s bavorským Perlesreuthem, s jehož pašijovým souborem se navštěvujeme, aktivně se vzájemně zapojujeme i do představení. O velikonocích 2005 a 2006 jsme sehráli zkrácenou verzi pašijí na pražské Kampě. Pro mnohé z nás nezapomenutelný dojem, jít procesím přes Karlův most a poté před zraky nespočetných diváků odehrát Ježíšův příběh. Bohužel prostředí, ve kterém se hrálo naprosto nevyhovovalo a provedení tak nedosahovalo kvality domácí inscenace. Proto bylo od dalšího pokračování upuštěno. (Karel Fila)

| nahoru